Velkou část svého života – celých 38 let – jsem byla ženou, kterou jsem vlastně tak docela nebyla já. Svou podstatu jsem neznala. Nevnímala jsem, co přesně chci, a i když jsem tušila, kudy by se má cesta mohla ubírat, nedokázala jsem si to dovolit. Vlastně jsem ani netušila, že vůbec můžu.
Mnohé z nás znají ten pocit, kdy dávají energii ostatním, kdy svůj život tvoří podle představ někoho jiného, kdy se zavděčují, aby byly milované (a netýká se to jen žen.) Byla jsem přesně ta typická „hodná holka“. Holka, která rozdává veškerou „lásku“ ven. Ano, říkala jsem tomu láska — ale pod tím bylo ukryto mnohem víc.
Několik let jsem cítila, že pokud se nezačnu učit a měnit, něco ve mně zemře. Po některých bolestivých životních událostech se mi zbortil svět i představa o mém životě. Cítila jsem, že pokud něco zásadního neudělám, přijde ještě větší krize… kolaps, nemoc — a hlavně bych opakovala stejné chyby a pořád se motala v kruhu.
Protože mě nikdo neučil následovat své pocity, přišel čas převzít zodpovědnost sama za sebe. Poslechnout se. Naučit se to. A jak to u mě bývá, když se opravdu rozhodnu, věci se začnou dít. 🙂
Skrze moji nejlepší kamarádku Péťu ke mně přišly knihy Kurandera a Hadí žena. Tak silně mě přitahovaly, že jsem si je okamžitě pořídila. Začala jsem Hadí ženou — a její příběh mě natolik vtáhl, že jsem přesně věděla, že je to kniha, kterou jsem v té chvíli potřebovala číst.
A jak se říká: když je žák připraven, učitel přichází. Skrze knihy jsem se dostala k Lucii Chaya — překladatelce a hlavně úžasné průvodkyni na cestě žen. Volání jsem ale opravdu zaslechla až dva roky po přečtení knih. Tehdy jsem se přihlásila na týdenní kurz Moderní kurandera 1 – Žena ve své síle. A ještě ten rok jsem absolvovala i Moderní kurandera 2 – Posvátná sexualita. O dva roky později jsem prošla i Moderní kurandera 3 – Ještě hlouběji a Moderní kurandera 4 – Čarodějka v nás.
Slovy se těžko popisuje, kam mě všechny tyto prožitky dostaly. Změnily mé vnímání sebe sama i vztah k sobě. Spoustu věcí jsem pochopila, propustila, uvolnila… a začala jsem být vděčná za celý svůj život, včetně toho, co jsem dříve považovala za ztrátu nebo bolest.
To, co jsem tam zažila, mě nesmírně posunulo. Změnilo to celý můj život.
Cítím se silnější, klidnější a vyrovnanější. Znovu jsem se spojila se svou ženskou silou. Cítím, že to poznání mě ukotvilo — jsem doma sama v sobě, pevná, propojená s přírodou i živly, a zároveň stojím nohama na zemi. A hlavně: má intuice mě dnes vede naprosto přesně.
A právě díky této cestě dnes dokážu provázet ženy (i muže) skrze jejich vlastní vnitřní proměnu. Pomáhám jim znovu cítit své tělo, emoce, hranice i potřeby. Vedu je k tomu, aby si dovolily být jemné, aby naslouchaly své intuici, uvolnily staré vzorce a mohly se vrátit k tomu, kým už dávno jsou.
Protože jsem si touto cestou sama prošla, dokážu citlivě vnímat, kde mají strach, kde se uzavírají, kde potřebují oporu — a kde přichází ten krásný moment znovunalezení sebe sama. Můžu tuhle esenci předávat dál. Můžu otevřít bránu dalším ženám, které hledají samy sebe. Můžu to udělat právě proto, že jsem si touto cestou sama prošla.
A konečně — tu opravdovou lásku šířím dál, protože jsem ji našla k sobě. Jsem pořád ta „hodná holka“, ale v úplně jiném smyslu. Každý čin se snažím dělat vědomě a v souladu se sebou. Jsem k sobě laskavější, zranitelnější… a už si dokážu říct o pomoc.
Samozřejmě je to práce na celý život a člověk nesmí usnout na vavřínech. A právě proto moje cesta Kuranderou nekončí. 🙂
